> hudbo, hraj!
novinky na: 

Nestihli jsme Velblouda

Petra Nachtmanová : Musicservice : 13. 8. 2006

Na vaše koncerty v „Kavárně pod Vesuvem“ si zvete i taková slavná jména jako Pavel Žalman Lohonka či Vladimír Merta. Podle čeho si vybíráte hosty mezi stovkami písničkářů? Přijímají pokaždé od „začínajících“ kolegů pozvání rádi?

To je jednoduché, pod Vesuv se snažíme dostat toho, koho sami rádi posloucháme. Většinou to bývají kamarádi z té naší, abych tak řekl, neprofesionální folkové scény; už když jsme ale v Karlíně začínali hrát, řekli jsme si, že bychom mohli čas od času pozvat i umělce v tom nejlepším smyslu slova zasloužilé. No a dnes můžeme s radostí hlásit, že se nám to čas od času daří. Vedle Žalmana a Merty přijal naše pozvání například velmi svérázný chlapík Jiří Konvrzek, nenápadný, ale skvělý bluesman Marcel Kříž nebo australský písničkář Jamison Young. Momentálně domlouváme termíny podzimní, a už nyní můžeme prozradit, že budou všechny tři večery hodně pestré – jistý je zatím Jaroslav Samson Lenk, který vystoupí sólo jako náš host ve čtvrtek 21. září. Jestli naše pozvání přijal rád, to se ho mohou čtenáři sami po koncertě optat…

Myslíte, že se publikum stává stále zmlsanějším a rádo přijímá hudební experimenty nebo se naopak drží nějakého zajetého stylu?

No to je těžká otázka. Záleží na tom, kdo je tím publikem. Máme-li hovořit o našem „vesuvském“ publiku, podle jeho bezprostředních reakcí soudíme, že je velmi otevřené – tím měřítkem nejsme ani tak my dva, vždyť sami nejsme žádní velcí experimentátoři, jako spíše naši hosté: každý měsíc se o večer dělíme s někým jiným, a většinou to není právě mainstream. Myslím, že vybíráme pozoruhodné hudební osobnosti a naši fanoušci je dovedou ocenit.

Přikládáte větší důraz na hudbu či na texty?

Přikládáme důraz na písničku.

Letos jste vydali debutové album. Udělalo radost už mnoha posluchačům nebo Vám leží někde v rohu?

Od každého trochu. Reakce se pohybují na škále: smířlivost – nadšení. A pokud jde o prodej, je to dobré. Brzy budeme na nule!

Kromě prvního CD vás letos doprovázelo také miniturné s australským písničkářem Jamisonem Youngem. Můžete nám ho krátce představit a prozradit, jak jste se s ním poznali?

Odehráli jsme společně dvanáct koncertů. O pokračování zatím vedeme vnitrokapelní jednání, ale vypadá to, že připravíme zase něco jiného. Což ovšem o úspěchu naší šňůrky nic neříká. Většina „show“, jak říká Jamison, byla myslím povedená, a ani na ta ostatní jen tak nezapomeneme. Jako Jamisonova vizitka dobře slouží jeho stránky www.jamisonyoung.com, případně profil na www.bandzone.cz/jamisonyoung. My jsme se s ním seznámili právě v pražské Kavárně pod Vesuvem, kde měl loni v zimě jeden z prvních tuzemských koncertů. Pak jsme se potkali ještě jednou na festivalu Zahrada, kde jsme mu právě nabídli spoluúčinkování na jednom z našich podzimních kocnertů pod Vesuvem.

Kdo navrhl společné turné?

Jamison. Organizace samotná ale byla spíše na nás. Jednak neumí Jamison česky, jednak byl v dubnu a v květnu ve Spojených státech, a tak se na domlouvání koncertů přímo nepodílel. Nasbírali jsme kupu nových zkušeností a zajímavých zážitků. Dosud jsme nic podobného neabsolvovali. Pro nás to byla rozhodně dobrá škola.

Pořádáte vystoupení, máte první CD, fanynky, fanoušky.... Máte stále nějaké nové hudební přání nebo jste spokojeni s dosavadní prezentací vlastní hudby a textů?

Veškerá naše hudební přání se omezují v podstatě na tu nejzákladnější věc, totiž napsat dobrou píseň a s její pomocí si s druhými povídat. To je folk.

Co rádi posloucháte? Vámi hraný styl nebo třeba i něco z jiného soudku?

Momentálně si pouštím Neila Younga, Joshe Rittera, irskou kapelu Intereference, pak Ravenovu novinku Kamení, do toho staré Minnesengry, Vladimíra Mertu, Jiřího Smrže. Rád poslouchám.

Co všechno jste včera nestihli?

Zajít na plovárnu, zahrát si stolní tenis u Velblouda, dodělat cestou z Prahy do Budějovic jednu novou písničku, po večeři vytrávit a posluchače otrávit. Hráli jsme jen dvacet minut…