> hudbo, hraj!
novinky na: 

Deska hobití velikosti

Jiří moravský Brabec : Folk&Country 5/2006

Petr Ovsenák a Jan Řepka, čili Nestíháme, se dopracovali k prvnímu "polooficiálnímu, krátkohrajícímu albu". Je na něm osm písniček s průměrnou délkou dvě a půl minuty, které sepsali a podepsali tu společně, tu každý sám. Navíc je zde jeden zhudebněný básník Karel Toman a jeden přetextovaný Paul Simon (Leaves That Are Green – z roku 1965, kdy pánové ještě zdaleka nebyli).

Duo mne od začátku oslovuje především dokonale k sobě padnoucími, výtečně sezpívanými hlasy. Tento prostý estetický prostředek je tak silný, že by mi ani nevadilo, kdyby zpívali neznámým jazykem (kdyby zpívali pitomosti, to by mi asi vadilo vždycky). Naštěstí ale jejich písničky mají texty chytré, melodie melodické a jejich kytary si vedou svůj jemně cinkavý staromilský dialog.

Nestíháme nejsou Simon a Garfunkel, nikdo z nich není zpěvák jako Art, ale oba se k sobě hodí naprosto dokonale a myslím, že mezi mladými písničkáři jsou jedni z nejpoučenějších o zlaté době folku, ale především mám pocit, že jsou s ní vnitřně ztotožněni. Ten jejich Simon se jmenuje Z bříz padá stín a je to moc pěkné přebásnění původního textu. Moderní a přitom zachovávající ducha. Jako Nestíháme. Celé je to velmi pěkné dílko, mezi chlapectvím a dospělostí, kde normální chlap může setrvávat dlouhé roky. Nehřešil bych na to ale, a pěkně do studia odešel nahrát opravdové, úplně oficiální a standardně dlouhé album. Půl cesty k němu už tu je.

in První letošní úroda

Ivan Hartman : Folk&Country 5/2006

Nadějně zní nahrávka dua Nestíháme (Petr Ovsenák – Jan Řepka). Jedním slovem je sympatická. Křehké písně jak z dob Simona a Garfunkela, píseň Málo je času zase ve svém závěru odkazuje k Nerezu. Ale je to pouze decentní náznak, žádné kopírování. Těžit z toho nejlepšího není hřích. Hříšné je čerpat ze špatného. Nestíháme zvolili první možnost a poskytli jí, slovy jejich textu, trpkou krásu.

cd „nestíháme“ (2006)